Kopřivničtí motorkáři
partička kamarádů z Kopřivnice a okolí, fotky z různých výletů a cestování
úvod, aktuální akce | starší akce | my a naše stroje | navštívené místa


sám kolem Slovenska
31.7.-3.8.2017
Dalibor na Hondě CB500

Původní plán na motodovolenou byl zajet si za známým, který trávil týden u moře, zůstat tam den a jinou cestou jet zase zpátky. Předpověď ale hlásila vlnu tropických veder, hlavně na jihu, Bosna a Chorvatsko ke 40°C a to by nebylo potěšení, ale utrpení. Napadlo mě tedy místo toho vyjet si na 4-5 dnů někam poblíž a cíl byl víceméně jasný, až na východ Slovenska, kam to jen půjde a objet si ty zapadákovy, kam se s větší bandou většině nechce jet.
Jel jsem sám a tak jsem si mohl zvolit cestu, kam mě jenom napadlo. Taky mě zajímalo, jaké to bude těch pár dní na cestě úplně solo, tak, jak jezdí skuteční cestovatelé, což jsem dosud nevyzkoušel. Na cestu jsem si vzal Hondu CB 500, jednak protože jsem jel sám a bohatě mi na krajinářský výlet stačila a taky abych ji prověřil, jak si povede na větším výletu, jaký z ní budu mít skutečný dojem a zda má smysl si ji nechávat jako druhou motorku.

1.den, pondělí 31.7.2017
Vyjel jsem v pondělí po obědě, jediná studená věc toho dne byla čerstvě naplněná nádrž benzínu, a to jen chvíli. Cestou jsem zahlídl Járu v práci, tak jsem se ještě stavil na kus řeči a lehce ho přemlouval, jestli by nejel taky. Jel by hned, ale neměl čas. Takže na Ostravici, přes Beskydy na Turzovku, Čadcu b. j., Krásno, Starou Bystricu až do sedla Príslop nad Oravský Podzámok, první pauza. Dál Dolný Kubín, Ružomberok a severní stranou kolem Liptovské Mary. Na jednom místě plno aut, koupání, tak jsem se mezi dvě nacpal a skočil do vody.
Mara je krásně čistá, příjemně studená a výhledy na Nízké Tatry byly skvělé. Slunko už se sklánělo, tak byl čas popojet. V Mikuláši jsem najel kousek na dálnici, ale hned ve Važci z ní sjel a kousek za Štrbou si našel plácek na spaní, u lesa, u tratě a u potoka. Dál to ani nemělo smysl jet, protože jsem dojížděl černé bouřkové mraky nad Tatrami, i se tam blýskalo a hromy divo bijú, naštěstí to postupovalo na východ a ne ke mě. Dnes ujeto 253 km.



2.den, úterý
Úterní ráno slunečné a hned docela horké, zpět na Štrbu a směr sever, Vysoké Tatry. Štrbské Pleso, Vyšné Hágy, Starý Smokovec, Tatranská Lomnica. A do toho krásné pohledy na Tatry, bez mráčků. Pak Spišská Belá, Stará Lubovňa a na Polsko, Piwniczna-Zdroj. Tam jsem se dostal po chvilce bloudění na cestu kolem řeky Poprad na polské straně hranice a projel si silnici do Muszyny, dále Powroznik a Tylicz, kde jsem se zastavil a obmrknul hezký dřevěný pravoslavný Kościół pw. Świętych Kosmy i Damiana. Dál přes Muszynku zpět do SK. Dále Bardejov, Svidník, Stropkov až k přehradě Domaša, kde jsem využil pohostinnosti nám známého místečka věčně pustých rybářských karavanů a přístřešků a největší vedro strávil u vody. Voda byla dost teplá, takže osvěžení se moc nekonalo, ale rozhodně tam bylo příjemně.

Když už největší vedro pominulo, vydal jsem se dál na Humenné, Sninu a dál na východ. Lákalo mě projet cestu na sever přes Poloniny, ale nebylo jisté, jestli je to na konci průjezdné do Ruské Volové, nebo bych se musel celý kus vracet. Vzal jsem to tedy dál po hlavní až do Ruské Volové a zkusil to naopak, ale na konci rusky mluvící dědiny asfalt končil a začínala drsná polňačka, strmě stoupající do lesa, plná výmolů a vyschlých kaluží, navíc tam byl zákaz vjezdu, takže okruh se bohužel nekonal. Vzal jsem to tedy dál do Ubly a protože dál už byla jen Ukrajina, stočil to na jih. Za Dúbravou jsem se zastavil u dalšího pravoslavného kostelíka a udělal pár obrázků. Dále cesta vedla přes Ruský Habovec, Tibavu do Vyšného Nemeckého, dále po vedlejší cestě na Velké Kapušany a v nivě řeky Latorica jsem našel krásné místečko na spaní. Nelíbilo se to jen nějakému čoklovi, který na mě chodil v pravidelných intervalech štěkat a nepřešlo ho to dlouho do noci. Za dnešní den najeto 385 km.



3.den, středa
Středeční ráno opět jasno a horko. Cesta vedla do Čierné nad Tisou, kde jsem mrknul asi na to jediné, co v dědině je – překládková železniční stanice na Ukrajinu. Kvůli stojícímu vlaku do ruska jsem nemohl přejet přes přejezd na východě a tak jsem se vracel až na Biel a celé to objel. Na nádraží mají zajímavou výzdobu, jinak tam nic zvláštního není. Ale ještě jsem tam dosud nebyl, tak to bylo splněno. Dál jsem jel přes Královský Chlmec k maďarské hranici, do Slovenského Nového Mesta. Přede mnou se tyčil vrch s rozhlednou Magas-Hegy nad městem Satoraljaújhely a napravo byly krásně vidět celé Zemplínské Vrchy. Dále vedlejšími cestami Michaľany, Kuzmice, Slanec a okolo ŠRT do Ruskova, Bohdanovců a dále na jih Ždaňa, Haniska, Seňa a do Maďarska na benzín. Ten byl až kousek za hranicema, v Gönci.

Zpátky jsem to vzal jihem SK: Perín-Chym, Buzica a Moldava nad Bodvou. Tam je krásný úsek silnice v plochém údolí, sevřeném z jihu hřebenem kopců na maďarské hranici a ze severu Slovenským Krasem. Stoupá se postupně nahoru a Kras se přejíždí přes výrazné Jablonovské sedlo, pak se sjede na Krásnohorské Podhradie a Rožňavu. A vzhledem ke stále trvajícímu horku už jsem měl jasný plán, pojedu se ochladit, vykoupat a přespat do Slovenského Ráje, do Dedinek k Palcmanské Maši. Stačilo už jen přejet Dobšinou a Dobšinský kopec a byl jsem tam. Bylo tam opravdu mnohem příjemněji, postavil jsem rychle stan pod nefunkční lanovkou na Geravy a rychle do vody. Ta byla neskutečně osvěžující, k tomu čepované pivo, no dokonalý ráj. Za dnešek ujeto 285 km.



4.den-poslední, čtvrtek 3.8.2017
Ráno ve čtvrtek o5 horko, tak ještě jedna ranní koupel v Maši a hurá na stroj, příští zastávka – nejkrásnější vesnička na Slovensku, Stratená... Těžko říct, proč se mi tam tak líbí, snad zážitky z dřívějška, snad to okolí, no musel jsem zastavit a vyfotit si Barbaru se stratenským kostelíkem. A dál velmi pomalou a kochací jízdou srdcem ráje přes Dobšinskou Ľadovou na sedlo Besník, povinná zastávka s výhledem na Královu Hoľu. Byla jako vždy naprosto dokonalá. A sjezd kolem pramene Hronu do Telgártu a Červené Skaly, tam jsem zabočil na jih na Muráň a Tisovec. Škoda jen, že sjezd z Muránské Huty, kde je celou dobu krásný výhled na NP Muránska planina, je hanebně rozbitý a tak místo kochání je třeba dávat bacha na cestu a vyhýbat se největším dírám.

Z Tisovce jsem jel dále na jih do Hnúšti, kde jsem odbočil na západ na Klenovec, Kokavu nad Rimavicou a z jednoho sedla si udělal zastávku s výhledem na vodní nádrž Klenovec. Dále to krásně fičelo dlouhým a rychlým výjezdem přes samé lesy až do sedla Prašivá, necelých 1000 m n.m. Pak sjezd do Hriňové a zde další cíl, výjezd na hotel Poľana ve Slov. Rudohorí. Cesta nebyla značená, ale podle mapy se snadno našla. K přehradě Hriňová, kousek kolem vody a pak prudce nahoru. Nedalo se jet moc rychle, cesta rozbitá, úzká, každou chvíli štěrk, ale Honda se i v tom vedru uchladila skvěle, rafika nevylezla nad dvě třetiny rozsahu. Dojel jsem k hotelu, ten je snad zavřený, ale z druhé strany funguje nějaký bufet. Výhled tam každopádně moc není, muselo by se vyrazit na túru na stejnojmenný vrchol. Tak aspoň pár fotek a bez motoru sjet zase dolů, do Hriňové, kde jsem si dal v jedné hospůdce pizzu.

Chtělo to nějaké koupání, tak jsem si vzpomněl na nádrž Ružiná, kde jsme se kdysi s klukama zastavili. Tak jsem se vydal tím směrem, přes Mýtnou a dojel ze západní strany, kde byli jen rybáři. S jejich dovolením jsem na chvíli vlezl do vody, byla čistá a osvěžující. Chvilku jsem s nimi pokecal, což je na sólo cestě vždy příjemné a dál jel na jih, Tomášovce, Veľký Krtíš, ale bylo tam neskutečné peklo, takže raději zase zpět na SZ Modrý Kameň, Senohrad, Hontianské Nemce a Banskou Štiavnicu. Tam jsem nikdy taky pořádně nebyl, a tak jsem si udělal rychloprohlídku města v sedle. Vyjel jsem až na to nejhornější náměstí, využil daru motocyklu, zastavil, kde chtěl a obešel náměstíčko s foťákem. Při bezmotorovém sjezdu zpátky dolů ještě pár fotozastávek přímo ze sedla a hurá na Vyhne, kde jsem kdysi jezdíval na tábory. Hrozně se to tam změnilo, místo prostého termélného kúpaliska je předražený aquapark...

Dále cesta na Žarnovicu, Partizánske, Bánovce a směr Trenčianské Teplice, kde se mi (konečně) poprvé podařilo dostat motorku do rezervy, po celých 470 km! Naštěstí kohout funguje dobře, stačilo otočit a hned se zase normálně jelo, stačilo mi jen vyjet do sedla a do Tepli už bych nějak sjel. Nebylo však třeba, k pumpě v Teplicích jsem dojel bez klopýtnutí. Dále už pak Nemšová, Bylnice, Valašské Klobouky, Vsetín a se soumrakem jsem dojel celý a spokojený domů. Ujeto za dnešní den 482 km, celkem za 4 dny 1405 km.





Co napsat závěrem?
Cestování solo je čas od času super. Je to taková malá zkouška, jestli všechno zvládnete sami, jestli vám nebude něco nebo někdo chybět, jak se zabavíte na večer a tady musím odpovědět – nejlíp dobrou knížkou a samozřejmě, psaním deníku a prohlížením mapy s plánováním dalšího dne. Perfektní je ta svoboda, jet si kudy a jak chcete a kam chcete. Spát, kde chcete a vrátit se taky, kdy chcete. Bylo to skvělé a určitě to někdy zase zopakuji.

A k otázce, jak mi bude spolu s malou Hondou CB 500? Naprosto skvěle, je totiž jak dělaná na takové pohodové ježdění od ničeho k ničemu, ale zároveň se nebojí vyrazit kamkoli do světa. Sjet s ní někde na louku, k lesu nebo k vodě je díky lehké váze a skvělé ovladatelnosti hračka. Skvěle se s ní jede pohodových 80-100, ale zároveň není problém skopnout ji na dvojku, vytočit a na jeden nádech předletět kolonu kamionů nebo aut a pak se s chutí pustit do zatáček, opřít se do řídítek a škrtnout stupačkou o asfalt a to vše s rohlíkem na tváři. A když vás takhle sveze tři nádrže po sobě za 3,5 litrů, tak to taky celkem potěší. Prostě byla to jedním slovem radost z jízdy a po této zkušenosti jsem se rozhodl, nechat si cébéčko v garáži natrvalo.

fotoalbum Dalibor - sám kolem Slovenska


trasa 1405 km




úvod, aktuální akce | starší akce | my a naše stroje | navštívené místa

počítadlo návštěv , stránka změněna: , webmaster








WebZdarma.cz