Kopřivničtí motorkáři
partička kamarádů z Kopřivnice a okolí, fotky z různých výletů a cestování
úvod, aktuální akce | starší akce | my a naše stroje | navštívené místa


Podzimní Alpy aneb 1600 km za 4 dny
čtvrtek 28.9. - neděle 1.10.2017

Pohled do kalendáře na konci léta vzbudil myšlenku udělat letos ještě jeden pořádný výlet na více dní, a sice na konci září, kdy se díky svátku ve čtvrtek 28.9. s jedním dnem dovolené nabízel čtyřdenní prodloužený víkend. S blížícím se datem odjezdu se zlepšovala i předpověď a tak se přidal ještě Pavel, jeli jsme tedy na dvou Hondách, já s Lenkou na VFR 800 Fi a Pavel solo na CBF 1000 FA. Naplánovali jsme okruh přes Rakousko, Slovinsko a Maďarsko, dlouhý okolo 1600 km, tedy denně zhruba 400 km.

Dny na konci září jsou jak známo zrána i večer chladné a navíc ne moc dlouhé, v 7 večer se už stmívá. Vyjeli jsme tedy poměrně brzy za teploty 12° a hned za Koprem nás spolkla mlha a vyplivla nás až u Bělotína, kde již svítilo slunce a pěkně se oteplilo. Abychom si užili Alpy, napnuli jsme to po dálnici až na Pohořelice a tam odbočili na Znojmo. U Oleksovic v motorestu jsme se stavili na chutný oběd a trochu zrelaxovali po nudné dálniční cestě.

Do Rakouska jsme vjeli do Retzu a pokračovali na Pulkau, Krems, St. Pölten a u Traisenu konečně vjeli do sevřeného údolí mezi horami. Cesta se změnila na motorkový ráj, klikatá silnice v hlubokém kaňonu mezi horami, plno zatáček a minimální provoz. Jeli jsme dále na Kernhof a Mariazell, kde jsme udělali zastávku na známém náměstíčku, trochu to obešli, udělali pár fotek a koupili nějaký místní likér.



Den už se krátil a my pokračovali údolím řeky Salzy, které už bylo v hlubokém stínu až do Wildalpenu, kde jsme to zapíchli ve vodáckém kempu přímo u řeky. Na konci sezóny už byl skoro prázdný, jen pár českých aut s vodáky.



Večer se pořádně ochladilo, ale posezení u řeky a piva bylo moc fajn. Dnes ujeto 435 km. Ráno jsme se probudili do mlhavého rána, posnídali, sbalili mokré stany a vyrazili právě v čas, kdy se mlha začala zvedat a udělal se další nádherný slunečný den.
Naše cesta pokračovala dále nádherným, klikatým údolím Salzy na Lainbach, Admont, Liezen, Schladming a Radstadt, kde jsme zahli do sedla na Obertauern.



Bylo stále krásně, kochali jsme se výhledy na zasněžěné vrcholky hor – před něco více než týdnem Alpy zasypal první letošní sníh. Zbytky tam ještě byly, na Obertauernu jsem si očistil hledí sněhem :-)



Sjeli jsme na druhou stranu do Tamswegu a vystoupali na další sedlo, na tomto výletě do nejvyššího bodu, Turracher Höhe 1763 m. Zastávka a focení a honem zase dále, protože jsme toho měli před sebou ještě více než dost.



Sjeli jsme na Radenthein a tam to stočili na Villach, který jsme projeli samým centrem. Kdybych si měl vybrat místo pro život v Rakousku, byl by to jednoznačně Villach, pro ten mám slabost. No a z Villachu jsme odbočili na vedlejší cestu a přes pěkné, klikaté a úzké sedlo se strmými výjezdy a pak i sjezdy přejeli do Slovinska, do Kranjske Gory. Zastávka na odpočívadle, focení. Tato silnička už předznamenala, jaké cesty nás čekají ve Slovinsku. A hned za Kranjskou Gorou přišel ten největší bonbónek, přejezd sedla Vršič. Když se u jedné vracečky objevila značka s číslem „1“, bylo jasné, že to bude hustý. A taky bylo, takhle jsme si řídítkama nezakroutili snad ještě nikdy. Většina vraceček se musela jet na jedničku a přitom si dávat bacha, ať to člověk nedostane až do dorazu. Stále sledovat, jestli v protisměru něco nejede, kam až se můžeme v zatáčce pustit. A já na rozdíl od Pavla kočíroval plně naloženou mašinu ve dvou, tři kufry, stan, spacáky a všechna ta hebla, co k tomu patří ?? Každopádně po asi 25ti číslech jsme byli nahoře, na sedle.



Zastávka, výhledy, focení, svačina a pomalu a rychle dolů, protože do cíle to bylo ještě přes 60 km a po těchto cestách to moc rychle nejede. Dolů se číslování zatáček zastavilo u čísla 50, kde se cesta (konečně) trochu narovnala a místy se dalo i jet ?? Upalovali jsme údolím řeky Soči, proslavené nádhernou barvou své vody a divokostí, přes Bovec, Kobarid až do našeho cíle, kempu Gabrje u Tolminu. Byl pátek večer a tohle byl jejich poslední víkend v sezóně, v neděli zavírali. V kempu obsluhovala zajímavá kočka, sypala anglicky tak, že by jí mohly závidět recepční ve čtyřhvězdičkových hotelech a večer nám tam i načepovala pivo. Posezení u Laška bylo jak jinak, taky moc fajn. Dnes ujeto přesně 400 km.



V sobotu ráno nás vzbudilo sluníčko a teplo, byli jsme taky nejjižněji na celém výletě. Vydali jsme se kousek za Tolmin a odbočili na východ do údolí řeky Bači. Cesta vedla kolem železnice, vybudované ve složitém terénu a měli jsme i štěstí – předjížděli jsme vlak tažený licenční americkou lokomotivou, který přepravoval auta a lidi do Bohinjske Bystrice, kam z této strany vede jen železniční tunel, zatímco po silnici byste tam museli objet půl Slovinska. Pěkné zpestření.

Krásnou horskou krajinou po úzkých klikatých cestách jsme dojeli přes Železniki do Kranje a tam odbočili na sever na Rakousko po klikaté serpentinové silnici přes sedlo Jezersko – Seebergsattel. Ještě více serpentýn nás čekalo při sjezdu do Rakouska, kde jsme dojeli do městečka Bad Eisenkappel, nabrali benzín a pokračovali na Sittersdorf a dál slovinským pohraničím na východ do Bleiburgu a dále údolím řeky Drávy zpátky do Slovinska. Tam jsme pokračovali přes Dravograd stále dál podel Drávy až do Mariboru. Ten jsme projeli centrem. Další trasa vedla přes Lenart, Gornju Radgonu, Murskou Sobotu směrem na Maďarsko. Tam už jsme ale neměli jasný cíl a tak jsme trochu zapřemýšleli nad mapou a Pavla napadlo, že Jára je tento víkend někde v západním Maďarsku v termálech. Zavolali jsme mu a zjistili, že už tam bohužel není, ale bylo to v Sárváru a vřele nám jej doporučil. Bohužel den se krátil a bylo to ještě hodně přes 100 km, tak už jsme tomu moc nevěřili. Nicméně jsme to pořádně rozjeli, přejeli maďarské hranice a pokračovali přes Ivánc, Körmend a Rum a za večerního přítmí a zvyšujícího se chladu jsme se na jednom místě dohodli, že těch zbývajících 30 km už dáme, horké termály nám za to stojí. Dojeli jsme nakonec opravdu až do Sárváru, našli po tmě termální lázně a kemp a v recepci se nám poštěstilo sehnat mobilheim pro 4 osoby, přestože o tomto prodlouženém víkendu bylo téměř vše vyprodáno.



Dovedete si představit tu radost, když po dvou podzimních nocích ve stanu a třech dnech projetých na motorce v povětšinou chladném počasí, dojedete do vyhřáté boudy, kde jsou teplé postele a jen převlečení vás dělí od skoku do horkých lázní? Takže za chvíli už jsme se koupali, do zavíračky jsme to měli krásnou hodinu a půl, což úplně stačilo. Před spaním ještě posezení ve vytopené boudě, večeře, pivo. A spaní v posteli! Dnes ujeto 412 km po většinou vedlejších silnicích.

V neděli ráno prvního října opět azurové nebe; bonus navíc byl, že jsme nemuseli balit stany. Po snídani odjezd směr Sopron a jízda v souvislé koloně českých a slovenských obytňáků a karavanů, které se vracely z víkendu domů. Za Soproní jsme uhli na vedlejší cestu a přejeli rakouské hranice, objeli Neziderské jezero ze západu a dojeli na jeho severní cíp do městečka Neuseidl am See, tím jsme se propletli a dojeli až k jezeru, tam jsme si prohlídli přístavní molo a chvilku pozorovali plachetnice na vodě. Všechno to hodně připomínalo moře. Vítr, vlny, voda, loďky, hospoda na molu, lázeňská atmosféra...



Je to tam pěkné a pro motorky mají parkoviště úplně nejblíž k molu. A pak už to byl přesun domů, objeli jsme Bratislavu a pustili se po dálnici na Trenčín, v Dubnici uhli na Nemšovou, Bylnici a přes Klobouky a Vsetín dojeli odpoledne celí a spokojení domů. Ujeto dnes 388 km, celkem za 4 dny 1635 km. Paráda! K nákladům: Kempy v Rakousku i Slovinsku vycházely okolo 9-10 € za osobu, mobilheim pro 4 nás vyšel na 70 € se vstupem do termálu v ceně. Motorky jak známo jezdí na benzín a jíst se musí i doma, takže to už mezi náklady nepatří :-)


fotoalbum Podzimní Alpy 2017 - 74 fotek



úvod, aktuální akce | starší akce | my a naše stroje | navštívené místa

počítadlo návštěv , stránka změněna: , webmaster








WebZdarma.cz