Kopřivničtí motorkáři
partička kamarádů z Kopřivnice a okolí, fotky z různých výletů a cestování
úvod, aktuální akce | starší akce | my a naše stroje | navštívené místa

Nordkapp 2013
28.5. - 8.6.2013

Moty FZ1 a Jára VFR

1.den, úterý 28.5.2013 navečer
Start se povedl a vyrážíme na letošní roadtrip směr Nordkapp. Sraz jsme měli na Shell před Bohumínem na D1 v 18h a pak pokračovali po 45 směr Opole přes Raciborz na dálnici A4 a po ní dále směr Berlín. Počasí bylo výborné, ale kolem Wroclawi začalo pršet. Déšť se nás držel až téměř do Berlína. No to nám ta dovolená pěkně začíná, ale čekali jsme, že budeme moknout, když jedeme na sever. Naštěstí jsme první den měli pouze jako tranzit, takže nám to nevadilo. Plán byl se dostat za Berlín a to se povedlo někdy po půlnoci. První den najeto 665km.

2.den, středa 29.5.
Ráno vstáváme do relativně slušného počasí. Najíždíme opět na dálnici A24 a mažeme směr Rostock. Přístav jsme bez problémů našli. Do hodinky vyplouváme směr Gedser. Plavba trvala něco málo přes hodinu a počasí bylo střídavě déšť a slunce. Do přístavu připlouváme za deště, takže ještě na palubě oblékáme nemoky. Když se otevřou vrata, tak nás ovšem vítá sluníčko. Takže po pár km zastavujeme a svlékáme je. Taky se dost výrazně oteplilo. Slunce a teplo nás provází po celý zbytek dne. Vyrážíme směr Kodaň a dále Malmö přes dálniční hraniční mostotunel. Opět jen krájíme km a tyhle města jen projíždíme respektive objíždíme. Počasí je báječné, jedeme kolem pobřeží, koukáme a km krásně ubíhají. Na Göteborg už jedeme po E06. K večeru už míjíme Oslo. Za Oslem sjíždíme na parkoviště u dálnice, kde už je i jeden karavan a bivakujeme. Tma přichází až hluboko po 23h. Dnes najeto 990km a 50km lodí.




3.den, čtvrtek 30.5.
Probouzíme se relativně brzy, protože sluníčko už od 5h peče. Vyrážíme po 7h stále po E06 směr Lillehammer. Za ním jsou všude vidět pozůstatky velké povodně. Nyní už se hodně kocháme. Počasí je jako vymalované, teplo okolo 25°, sluníčko, paráda. Cesta se krásně kroutí, ale je docela silný provoz a občas se rozdělíme. Za Lillehammerem koukneme do mapy a sjíždíme z hlavní cesty na 27. Je to parádní cesta po náhorní plošině prakticky bez provozu. Všude okolo jen zbytky sněhu, louky, skály a břízy zatím ještě bez listí. Jaro tady teprve přichází. Sem tam nějaká chatička, jinak prakticky nic jen panenská příroda. Odbočujeme na 29 a za chvíli jsme opět na E06, po které pokračujeme dále na Trondheim. Za ním už je provoz velmi slabý, takže se kocháme. U města Namsen si prohlížíme obrovský vodopád s přehradou, kde je ve skále uměle vytvořený přechod pro ryby. Projíždíme nádhernými přírodními parky, u města Trofors i trocha adrenalinu, jestli vyjde benzín. Na tři litry rezervy jsem ujel téměř 80km. S cukáním to vyšlo.
Za městem Mo i Rana míjíme polární kruh. Slunce stále svítí, teploty okolo 20°. Všude v okolí zbytky sněhu, řeky, jezírka, sem tam domek a lesy. Nádhera. Cesta krásně ubíhá a jelikož je stále dost sil, tak se rozhodujeme, že dnes dojedeme až do Bodo a nočním trajektem se přeplavíme na Lofoty. Před Bodo se ještě stavujeme podívat v Saltstraumen na největší vodní víry, které vytváří příliv a odliv a mají v průměru až 15m, kam dorážíme těsně před půlnocí. Přístav Bodo dobýváme v 01,10 našeho času. Máme opravdu štěstí, protože za půl hodiny trajekt odjíždí. Slunce stále svítí. Jsme na trajektu a snažíme se spát. Jelikož jsme to asi trochu přetáhli, tak se nám to nedaří, navíc statečně upíjíme zásoby valašského penicilinu. Je dost veselo až do Moskenes na Lofotech. Najeto 1265km a 98km lodí.




4.den, pátek 31.5.
Jsme na Lofotech. Je 5h ráno. Vyjíždíme směr město A. Poté se vracíme přes Moskenes a zastavujeme na pobřeží. Slunce opět smaží. Únava po skoro probdělé noci je velká, tak uleháme na trávník u cesty. Trochu se prospíme, dáme snídani a jedeme se kochat. O Lofotech se říká, že tam 360dnů v roce zaprší, tak jsme zvědavi. Zatím je nádherně, sluníčko, teplota 25°. Jedeme po silnici E10 po pobřeží, přes hory, mosty, z ostrova na ostrov a je to nádhera. Nedaloko Borgu navštívíme Vikingské muzeum. Dnes jedeme opravdu odpočinkově a na kochačku. Počasí nám přeje a my si užíváme nádherné výhledy, parádní zatáčky a silnice. Před Arnoyou odbočujeme na 82 a krátíme si cestu trajektem do Melbu. Silnice 82 nás vede opět po pobřeží a mosty přes Sortland, kde opouštíme Lofoty a míříme na Vesterály, kde chceme u městečka Stave navštívit kemp s termálními lázněmi. Kolem 18h dorážíme do kempu. Celý den nás provází slunce a teplo. Kemp je na pobřeží oceánu. Už se těším jak se okoupu. Voda v moři byla parádní. Jsme cca 200km nad polárním kruhem a já se koupu v oceánu. Něco na tom teplém Golfském proudu asi bude. Za hodinku už ležíme v jedné ze šesti pískových homolí, ve kterých jsou ustaveny vířivky s termální vodou a mořskou solí. Platíme si 90min, ale voda má 37° a venku je stále kolem 25° takže se to moc nedá vydržet. Průběžně se chladím studenou vodou z hadice. Dnes jsme se hodně kochali a najeli pouze 330km a 10km lodí.







5.den, sobota 1.6.
Ráno se nám nechce vstávat, ale musíme, abychom stihli trajekt z Andenes na pevninu. Vlastně pouze na ostrov Senja, ale odtud už se dá jet po silnici na pevninu. To se povedlo. Dáváme snídani a usínáme. Asi za dvě hodiny přistáváme v Gryllefjordu. Počasí je báječné, možná až moc teplo. Dneska nás čeká doufáme krásná cesta kolem fjordů. Hned první je z přístavu a stoupá na pár kilometrech do výšky asi 700mnm, kde projedeme sedlo a spouštíme se do nížiny. Projíždíme nížinou mezi horami a mostem u města Finnsnes se dostáváme už konečně na pevninu. Nyní nás čekají slavné norské fjordy. Po pár km se napojujeme zpět na silnici E06, která nás povede až téměř na Nordkapp. Tato silnice je opravdu parádní. Krásně se zařezává do skály a kopíruje mořský břeh, občas vystoupá, překoná masiv, aby se opět spustila k moři. Je tady pořád na co koukat. Někdy to až naštve, když je vidět naproti ve skále cesta pár desítek metrů daleko, ale my musíme objet celý fjord několik km než se tam dostaneme.
Jedeme v klidu, nic nás nehoní. Provoz prakticky nulový, silnice dobrá, jen občas jsou příčné hrby nebo prohlubně, pravděpodobně vliv vody. Všude ze skal tečou vodopády, někdy přímo přes cestu což je pro nás osvěžení. Na vrcholcích okolních hor je stále sníh. S jídlem si neděláme starosti a prakticky na každé pumpě, kde tankujeme, tak mají něco k jídlu. Za městečkem Oksfjordhamn nás cesta opět dostává do nebeských výšin, kde zastavujeme na vyhlídce Gildetun. Je to opravdu fascinující pohled. Na rozcestníku je šipka Nordkapp 370km a to už je blízko. U města Alta chceme navštívit muzeum německého křižníku Tirpitz z 2.světové války, který zde byl potopen. Bohužel přijíždíme pozdě a už je zavřeno. Děláme nějaké fotky a míříme dále. Dneska chceme skončit dříve, máme dobrý čas a na Nordkappu chceme být zítra, což by neměl být problém. Na cestě nás ještě potkala objížďka kvůli uzavřeného tunelu, ale byl to jeden z nejkrásnějších úseků dne. Zatáčka střídala zatáčku, kvalitní asfalt a stoupání vzhůru. Úžasná práce po trochu nudných fjordech. Pěkně jsem protáhl Arnymu faldy. Za Altou jsme u řeky rozbili bivak. Dnes parádních kochacích 544km po silnicích a 40km lodí.




6.den, neděle 2.6.
Ráno nás opět budí sluníčko. Už od rána peče. Jsme z toho dost přepadlí. Jsme přes 300km nad polárním kruhem a tady ani v noci neklesají teploty pod 15°C. Nechápeme to, ale nevadí nám to. Radši se budeme potit, než bychom jeli v dešti a chladu. Dnes je den D a dorazíme na Nordkapp. Po asi 100km odbočujeme z E06 na E69, která nás dovede až na severní konec Evropy. Přijíždíme k tunelu, který spojuje pevninu s ostrovem Mageroya, na kterém se nachází Nordkapp. Tento tunel klesá do obrovské hloubky a poté opět prudce stoupá. Délka je přes 6km. Obdivuji cyklisty, kteří se do tohohle vjezdu do pekla pustí. Vlhko a opravdu velká zima. Cesta dál vede kolem pobřeží a dost fouká. Potkáváme i dost cyklistů. Ty v tom větru lituji. Jelikož jsme moc nesnídali a honí nás hlad zastavujeme v městečku Honningsvag, kde ovšem marně hledáme něco k jídlu. Pouze v přístavu obdivujeme velikost jedné výletní lodě. Je opravdu monstrózní. Všude plno japončíků z této lodi, tak mizíme na shellku, kde náš problém klasicky vyřeší párek v rohlíku a nějaká sladká tyčinka. Podle nabídky jídel na čerpacích stanicích to asi tady bude běžné. I na té nejzapadlejší pumpě mají minimálně párek v rohlíku, což je super a šetří nám to spoustu času.
Po občerstvení už vyrážíme směr nejsevernější místo Evropy dosažitelné po silnici. Cesta se za chvíli stáčí do vnitrozemí a parádními serpentinami vystoupá na náhorní plošinu, po které už přesně v poledne přijíždíme k mýtné bráně na Nordkapp. Hned na parkovišti vytahuje Jára šampus a připíjíme si na zdolání hlavního cíle cesty. No je to tam pěkné, ale spousta lidí. Projdeme si to celé až na útesy, zajdeme i do muzea, chvíli posedíme, zavoláme domů, koupíme nějaké dárky, pofotíme a pomalu se chystáme vyrazit dál. Na zpáteční cestě konečně potkáváme soby. Zastavuji a fotím, Jára pokračuje. Vítr přináší désť a po chvíli vidím Járu, jak nasazuje nemoky, tak stavím a beru si je taky. Napojujeme se opět na E06 a míříme směr Finsko. Cesta vede lesy a je dost rovná. Trochu nuda. Déšť ustal a nemoky mizí opět v kufrech a my si to krásně hasíme úžasnou krajinou. Napojujeme se na silnici E75. Tady je docela provoz a to se nám nelíbí. V obci Inari odbočujeme na silnici 955. Je to trochu risk, protože po asi 50km je tato cesta značená v mapě jako žlutá přerušovaná a nevíme co to znamená. Tohle překvapení si necháváme na zítra a po pár km odbočujeme do lesa a bivakujeme. Jsme opět u řeky, čili očista těla a chytání ryb jako každý den. To první je úspěšné to druhé ne. Zatím ani čudla. To nás ovšem nerozhází neb si užíváme pěkného počasí a krásné cesty. Dnes najeto opět krásných 652km.




7.den, pondělí 3.6.2015
Jako obvykle jsme probuzeni sluníčkem. Balíme a vyrážíme směr Pokka a nevíme co nás čeká. Provoz minimální a cesta zatím super. Po 50km ovšem značka tzv.podprsenka, za ní končí asfalt a následuje šotolina. Je však velice dobře ujetá a většinou 3 vyjeté hladké koleje bez štěrku tzn po rovinách jsme brzy ztratili ostych a valili kolem 110km/h, před zatáčkou lehce zvolnit na 90 a pak zase hurá. Neumím si to však představit, kdyby pršelo, jak by jsme vypadali. Šotolinka byla pěkně žlutooranžová, kdyby zapršelo, tak by to byl masakr. Po ujetí asi 80km přijíždíme k první odbočce a taky po 130km jízdy nádherným lesem, kdy jsme potkali pouze soby a 2 auta v protisměru náznak civilizace a to krásný dřevěný srub. U něj stál stojan benzinové pumpy. Kde se vzal tu se vzal z lesa vylezl zálesák a ptá se, jestli chceme tankovat. Říkáme ano, on startuje dieselagregát a my můžeme tankovat. Nejdříve jeden a pak druhý, hadice je dost dlouhá, prý můžou stát 3 sněžné skůtry vedle sebe. Má ve srubu občerstvení, tak na chvilku sedneme a kecáme. Prý takové počasí nepamatuje a i zvířata jsou z toho vedle. 14 dnů v kuse tam je kolem 30° což není normální. Ve srubu má plaketu, že tady byla naměřena nejnižší teploty v Evropě a to -52°C. Ani se tomu nechce věřit. Venku hic jak sviňa.
Tož pokračujeme dále. Stále kolem nádherné lesy a jezera. Je opravdu hic, tak zastavujeme a koupeme se v jezeru u cesty. Voda je teplá, jezera nejsou moc hluboká, navíc dno je velice tmavé. Napojujeme se na 79, která nás dovede přes Meltaus až do Rovaniemi, kde kousek severně přijíždíme do Napapijri, kde se nachází Santa Claus Office a taky tady opět protínáme polární kruh. Tady už jsme opět v civilizaci. Provoz hodně zesílil, tak volíme trasu mimo hlavní silnice po 81, kde je provoz prakticky nulový. Cesta krásně ubíhá, všude kolem nádherná příroda. Bivak rozbíjíme u přehrady na řece Kemijoki. Zkusím opět nahodit, ale ani čudla, navíc jsem ještě utrhl háček a třpytku. Chuj s tym. Dneska jsme vyloženě jeli na kochačku a pohodu, najeto 426km.

8.den, úterý 4.6.
Ráno jako obvykle slunce. Tož hurá do sedel. Pokračujeme po 81 dál a jelikož máme dost času, tak se touláme a odbočujeme v Posiu na 863. Opět parádní cesta bez provozu nádhernou přírodou. Opravdu neskutečná země. Nikoho nepotkáme třeba 20 km, sem tam dřevěný domek, jinak lesy, jezera, lesy, jezera atd. Paráda. Snažíme se vyhýbat hlavním trasám, tak se držíme 863 a míříme si to hezky na jih. Stále hic jak sfiňa. Zastavujem u jezera a koupeme se. Pokračujeme dále po 20 a pak po 78 směr Puolanka. Zde dáváme oběd a odpočinek. Přes to poledne to je opravdu unavující. Po obědě a odpočinku pokračujeme stále po 78 až do městečka Paltamo, kde dáváme krátkou pauzu ve stínu u jezera. Plni síly sedáme na mašiny a mažeme po 22 pak 5 a nakonec 27 až do Kiuruvesi. Rozbíjíme bivak u jezera a uleháme krásně znaveni dnešními opět kochacími 498km. Finsko je opravdu nádherná země a tyto dny si opravdu velmi užívám. Je to sice pouze o jízdě, žádné zvláštnosti, ale neskutečný výmaz mozku. Člověk si to hezky maže 120km/h na perfektních silnicích s nulovým provozem, v okolí jen lesy a jezera.




9.den, středa 5.6.
Ráno nás jako obvykle budí sluníčko a hic. I v noci teploty neklesají pod 20°C. Dneska se chceme dostat do Helsinek, naskočit na trajekt a přes Tallin do Kundy, kde chceme dát bivak u moře. Z bivaku pod Kiuruvesi se vydáváme po 561 pak na 77 přes Keitele na E75. Tady byl teda neskutečný provoz, spousta kamionů, navíc zdejší kamiony jsou delší než u nás, většinou to jsou velké soupravy dlouhé jako dva kamiony u nás. Takže rychle pryč odsud. Odbočka na 642, pak na 637, elegantně částečně objet Jyväskylä, ale tam už jsme se napojili opět na E75 a po ní rovnou do víru velkoměsta Helsinek. Naštěstí Jára zná cestu do přístavu, takže jsme u trajektu bez bloudění. Při čekání na vjezd na trajekt směr Tallin jsme pozorovali nátěr obrovské lodi. Borec to teda měl dobře zmáknuté, na jedno namočení válečku natřel zhruba 3m čtvereční. Každopádně pokud to natíral sám, tak má práci na celý rok.
Na trajektu jsme strávili asi 3 hodiny, dali nějaký bufet, doplnili zásoby pálenky z lodního freeshopu, neb zásoby valašského penicilínu byly už téměř na nule. Z Tallinu jsme se přes centrum vymotali na dálnici E20 a za slabou hodinku jsme už sjížděli z dálnice do Kundy. Kunda je malinké městečko u moře, kde prakticky nic není, jen nějaká elektrárna, nákladní přístav a slavný "kundí deník". Ten jsme bez problémů našli, zapsali svou návštěvu a jeli si vybrat místo pro bivak přímo na pláži. Po 23h slunce konečně zapadá do moře. Moc krásná podívaná. Kousek od nás rozbaluje bivak mladý pár z Německa. Mají starší obytný vůz. Tož jdeme na družbu. Nebo byli nejdříve oni u nás? Asi je to jedno. Pokecali jsme, popili, tož fajně bylo. Najeto 645km a 90km lodí.




10.den, čtvrtek 6.6.
Ráno nás klasicky budí slunce a hic. Tož balíme a mažeme směr Lotyšsko. V Estonsku jsme kromě Kundy nic dalšího zajímavého nenašli. Mastíme to po 24 směr Tapa pak po 5 na Viljandi, kde jsme u zříceniny hradu dali oběd a pauzu. Ta nás znovu nabudila a mažeme si to dál na jih vstříc Lotyšsku. Z Viljandi po 49 a na hranici po nádherné 54. Moc krásný klikatící se úsek s perfektním asfaltem bez provozu a nádhernou přírodou. Arny i já jsme si tuhle RZ moc užili. Lotyšsko nás přivítalo horší kvalitou silnic a hlavně silným provozem. Snažili jsme se vyhýbat hlavním cestám, ale mimo byly zase většinou šotolinové cesty v opravdu dost špatném stavu oproti nádherným šotolinkám ve Finsku. Spousta rolet, hlubokých výmolů a taky jsme potkali úsek, kde se prohnala dešťová přeháňka a my jsme si krásně obarvili stroje do žlutých maskáčů.
Elegantně jsme se vyhnuli Rize přes Valmieru a Bausku míříme rovnou do Litvy. Hranici protínáme kolem osmé večer a po E77 fičíme k hoře křížů. Tohle místo určitě stojí za návštěvu. My měli štěstí, že jsme tady byli večer a téměř nikdo tu nebyl. Je to opravdu kousek od hlavní cesty. Magickou atmosféru tohoto místa jsme mohli v klidu nasávat. Neskutečně silný zážitek. Po prohlídce tohoto pahorku pokračujeme dále a za městem Šiauliai bivakujeme v krásném lesíku u jezírka. Dnes najeto opravdu velmi zajímavých a krásných 698km prakticky přes tři země. Zítra nás už čeká pouze přesun co nejníže pod Varšavu, abychom to v sobotu dorazili domů.




10. a 11.den, pátek 7. a sobota 8.6.2013
Asi to už bude klišé, ale opět nás ráno budí slunce a teplo, no spíše vedro. Jelikož jsme u jezera a není kam spěchat, tak zkoušíme nahodit. Je to k nevíře, ale konečně jsme něco chytli. Sice takové dvě malé čudly, ale aspoň něco. Nyní už pokračujeme víceméně po hlavních cestách směr Polsko. Kaunasu jsme se vyhli a v Kalvariji jsme to ještě střihli pěknou cestou 135 přes lesy a kolem rybníků na Augustow a potom už přímo po E67 přes Bialystok rovnou do Varšavy. Cestou jsme zažili pár opravdu velmi nebezpečných akcí polských kierovniků. Jsou to magoři. Vrátili nás z poklidné jízdy po severských zemích zpátky šupem do reality. Tyhle dva dny už byly pouze o bezpečném dojetí domů, což se po 1065km s jedním přespáním podařilo.

Závěr
Tento výlet byl opět na jedničku. Pršelo nám pouze první den a pak krátký déšť 6.den jinak bylo perfektní počasí, slunečno s teplotami okolo 25°C. Viděli jsme spoustu krásných míst, spoustu zajímavostí a taky jsme spoustu zajímavých míst minuli, abychom se mohli někdy vrátit. Celkově jsme najeli 7778km a k tomu 288km trajekty. Na severu je pekelně draho, jak benzín, tak jídlo a hlavně chlast, navíc se dá koupit pouze ve spešl obchodech a pouze od pondělí do pátku. O víkendu nekoupíš ani pivo. Na tohle jsme však byli připraveni a dostatek fridexu jsme si vezli z domu. Jinak je tam nádherná příroda, relativně slušné cesty, velice ochotní a ohleduplní lidé i řidiči. Policii jsme potkávali pouze ve městech, stacionární radary mají pouze na hlavních tazích navíc dopředu označené značkou, takže nebyl žádný problém ani v tomhle směru. My jsme se ovšem hlavním tahům vyhýbali a proto jsme měli prakticky stále volnou cestu. Tož čus bus bambus zase někdy na tripu.
Moty



fotoalbum Nordkapp 2013





úvod, aktuální akce | starší akce | my a naše stroje | navštívené místa

počítadlo návštěv , stránka změněna: , webmaster








WebZdarma.cz