www.Kopřivničtí-motorkáři.xf.cz
motorkáři nejen z Kopřivnice, fotky a zážitky z různých vyjížděk, cest a moto akcí
úvod, aktuální akce | starší akce | my a naše stroje | další motorkáři | trasy, cestování | počasí | www

Nordkapp: sněžení, mráz a sobi
aneb jak jsme dojeli na konec Evropy
2. - 13.6.2009


Tak něco takového jsme doposud ještě nezažili. Doposud jsme na motorkách směřovali spíše na jih, ale v zimě jsme si řekli, že uděláme konečně výjimku. A vyrazíme na sever. Na nejsevernější místo v Evropě. Vybrali jsme si termín, ale postupně jak se blížil, tak to vypadalo s počasím hůř a hůř… předpověď byla přímo otřesná: trvalý déšť několik dnů a teploty na severu kolem 0°C. To tedy moc optimismu nepřidávalo... tak jsme to začali brát tak, že pojedeme do Finska a tam se uvidí, kam dojedeme. Tedy mě by to i stačilo, podívat se za polární kruh, kde slunce nezapadá, ale Jára chtěl ten Nordkapp dobýt za každou cenu :-). Původně jsme také měli jet tři, s Motym, ale nakonec jsme vyrazili ve dvou. Jára na Hondě Varadero a já na Hondě Deauville.

Den D se blížil...
Přípravy motorek byly jednoduché, oba dva jsme měli motorky po servisu, gumy přezuté, takže u motorek nebylo co řešit. Zaměřil jsem se spíše na to počasí, koupil jsem si zimní spacák a den před odjezdem, když jsem viděl, že se to s tím deštěm a zimou nelepší, tak jsem si ještě narychlo vyrobil takové lehčí igelitové zateplené návleky na řidítka, což jsem pak VELMI ocenil. Oproti jiným výletům jsme si ještě vzali více teplého oblečení, zimní vložky do motorkářského oblečení a pro jistotu 2 plynové bomby pro vařič, 2 karimatky, kdyby byla zima od země a jinak klasicky vše, jako obvykle (stan, spacák, karimatka, dvoje rukavice, oblečení, nepromoky na oblečení, návleky do deště na boty a na rukavice, nějaké konzervy, atd...)

1.den, úterý 2.6.2009
Tento den jsme byli ještě v práci, jen jsme skončili dříve, rozloučili se a kolem 15.hodiny vyrazili. Do večera jsme chtěli dojet v Polsku někam za Waršawu, což se i povedlo. Polské hlavní silnice sice připomínají na první pohled dálnice, ale člověk se na nich musí mít hodně na pozoru. Občas jsou svodidla uprostřed těchto "dálnic" přerušené, z ničeho nic před vámi v "rychlém pruhu" auto přibrzdí nebo i zastaví(!!!) a odbočuje vlevo.... nebo občas jsou na této "dálnici" i semafory, při snížené rychlosti radary, sem tam chodec, cyklista, koňský povoz a nebo po kraji prostitutky. Takže polské "dálnice" jsou takové pestré, nudit se nebudete :-)




Waršawou jsme projeli navečer, stěžejní byly 2 křižovatky hned na začátku města, tak jsme pak toto velkoměsto projeli severním průtahem celkem rychle, i přes tu několikakilometrovou zácpu co tam byla (samozřejmě jsme to brali zleva, zprava). Asi 50km za Waršawou jsme sjeli z dálnice, v mlze u stromů našli vhodné místo pro stanování a konečně si dali si první pivo a probrali nad mapou trasu, kudy vlastně pojedeme.

2.den, středa
Rozjeli jsme dál po hlavní cestě z Waršawy na Bialystok a pak to vzali zkratkou, v Zambrów jsme oddbočili přes Lomža na Augustow (bylo to špatně značené, ptali jsme se). Cestou jsme viděli jednu dramatickou situaci, která mohla skončit hodně tragicky - kamionista v protisměru se nějak nevěnoval řízení nebo usnul a sjel do protisměru, do našeho směru a mířil přímo proti autobusu, který jel jen pár aut před námi. Řidič autobusu to strhl skoro do příkopy, ale kamionista to stihl na poslední chvíli zabrzdit... no nakonec se rozjel, vrátil se do svého pruhu a autobusák ještě chvíli stál, asi to rozdychával a pak se rozjel a jel dál. Já bych na jeho místě asi rozthal řidičák a utekl do lesa.... :-)

Pak nám někde po cestě začalo pršet. Poprvé. Oblékli jsme si nepromoky, ale bylo to jen chvilku, pár desítek km. Vlastně to ani nestálo za řeč, ale to jsme ještě nevěděli, co zažijeme další dny... Někde na konci Augustowa jsme zbytečně odbočili vpravo, dle cedule na Litvu a vjeli jsme do Litvy jiným přechodem, na Lazdijai. Ale nevadilo to, byla tam pěkná cesta.




V Litvě jsme na křižovatce nevěděli jestli vlevo nebo vpravo, zeptal jsem se místního na cestu, sice poradil, ale hned začal pochtívat peníze… Cestou dál, na na město Kalvarija nám začalo pršet. Nejdříve střídavě, ale pak už skoro trvale. V takovém počasí jsme neměli ani chuť zastavovat a navštěvovat nějaká místa, takže jsme volili přímou cestu dál a dál na sever.

Pršelo nám vlastně skoro celou Litvu, Lotyšsko, Estonsko (další den) a i ve Finsku, prostě to bylo několik stovek km v dešti. Ale zpět ke středě, nad Rigou déšť ještě k tomu brutálně zesílil a přidal se silný boční vítr od moře. Bylo to tak silné, že nám promokly i "nepromokavé" goretexové boty... a nepomohly ani návleky na boty. Do Estonska jsme vjeli už navečer, tak jsme začali hledat místo na spaní. Nejdříve u nějaké stodoly, kam ale přijel jeden mladík, že to tam hlídá. Normálně jsme přátelsky pokecali, myslím že by nás tam i nechal přespal, ale chtěli jsme spát někde, kde o nás nebude nikdo vědět, tak jsme jeli dál. Za městem Parnu jsme po chvíli hledání našli u boční neasfaltové silnice nějaké křoviny, tak jsme to za nimi zapíchli. Pořád pršelo, zem byla hodně nasákla vodou, nálada nic moc... Doufali jsme že do rána přestane.

3.den, čtvrtek
Probudil jsem se a... pršet nepřestalo. No smůla. Tak jsme se sbalili v dešti a rozjeli se. Do Tallinnu to bylo jen kousek, něco přes 100km. Jenže pořád pršelo a fakt bylo hnusně, tak jsme jeli rovnou na terminál. Tam kde jsme přijeli, měly otevřeno u dvou okýnek, vybrali jsme tu levnější společnost, EckeroLine, člověk+moto za 8 stovek (ta dražší vycházela skoro 2x tolik). Trajekt jel asi za 5 hodin. Normálně bychom si šli prohlédnout město, ale pořád pršelo, tak jsme si na lavičku rozvěsili mokré věci a nechali je proschnout. Také vysoušeč na wc přišel vhod ;) V hale terminálu byl také volně přístupný internet, podívali jsme se na předpověď a mělo ještě 2-3 dny pršet.... tak jsem ještě napsal kamarádům vzkaz na naše web stránky a šel jsem si přidělat na řidítka ty návleky.

Před odjezdem se hala začala rychle plnit a to jsme si také všimli toho, že většina lidí sebou vláčela vozíčky vysoko naplněné krabicemi s alkoholem, často to byli důchodci nebo studenti a někteří byli už dost posilněni alkoholem (spíše důchodci). Prostě Finové mají asi velkou daň na alkohol a tak si pro něj jezdí do Estonska.

Sbalili jsme si věci a rozjeli se nalodit. V podpalubí nám nabízeli, že si motorky můžeme upnout sami, ale nechali jsme to na nich. Přetáhli popruh přes sedlo a přitáhli motorku k zemi. Moc jsem tomu nevěřil, myslím že při vlnách by motorka spadla.... ale asi věděli, že vlny nebudou.

Loď už byla skoro plná, nám se ještě podařilo obsadit stolek s křesly vedle baru. Pivo, i české, vyšlo kolem 150,-Kč/kus. V barech se tančilo, opravdu tolik veselých lidí jsem takto odpoledne už dlouho neviděl :-) Bar vedle nás byl karaoke s kapelou, u mikrofonu se vystřídalo hodně lidí a rozhodně se za zpěv nemuseli stydět. Během plavby jsem párkrát vyběhl ven, abych vyfotil vzdalující se Tallinn, bójky nebo jiný trajekt. Jeden nás i předběhl (náš byl nejpomalejší, proto i nejlevnější). Celou dobu bylo zataženo a pršelo.




Finsko
Po 3,5 hodinách plavby jsme dorazili do Helsinek. Déšť nepřestával, tak jsme vyjeli z podpalubí, dostali se ven z přístavu a podle značek si to chtěli namířit hned na sever, po E75 na město Lahti. Bohužel to ale měli nějak špatně značené, jedinkrát za celý výlet jsme odbočili špatně a projeli se přes západní část Helsinek, než jsme najeli na obchvat a dali se na správnou cestu na Lahti. Jeli jsme ještě pár hodin, pořád pršelo, byla docela tma a nakonec jsme někde za městem Heinola odbočili do lesa a našli místo pro stan. V tu chvíli ani moc nepršelo, jen mrholilo. Hned to zvedlo náladu :-) Bylo už po jedenácté, postavili jsme stan, pojedli a šli spát. Jára si ještě posteskl, že si měl před odjezdem koupit jedny zimní rukavice, ty co měl vyhlídnuté, že mu teď chybí. Spalo se dobře, jen nás asi kolem půl třetí vzbudil zvuk motorové pily - to se asi nějaký Fin rozhodl, že si uřeže strom...

4.den, pátek
Ráno jsme vstali a... neuvěřitelné, nepršelo! :-) Bez deště se hned lépe balí stan ;-) Sice nám začalo pršet po cestě, ale to bylo jen na chvíli, pak zas přestalo. Zastavili jsme se v jednom městě u jezera, a tam náhodou Jára zahlídl na informační ceduli reklamu na místní motoshop, včetně mapky. Zajeli jsme tam, koupil si zimní rukavice (Scott goretex) a hned se mu jelo líp. Moje zimní (levné z Lídlu) taky fungovaly dobře :-) O něco dál, uprostřed lesa u jedné křižovatky se nám po pravici objevilo plno zvonů, muzeum pod otevřeným nebem. Tak hurá, konečně první navštívené místo, navíc neplánované, takové potěší nejvíc:-) Zvonů a zvonků tam byla spousta, těch velkých určitě přes 30, také nějaké zvonkohry, zvonkový klavír, zvonkový hrací automat, telefonní budka ze zvonu :-) atd. Koupili jsme si i nějaké zvonečky na památku.




Cestou dál byly často radary, většinou na sedmdesátkách a vždy s tabulí, která na ně upozorňovala, takže všichni řidiči poslušně zpomalili... a za radarem zase zrychlili :-) Mimo města a ty sedmdesátky jsme jinak jeli pořád 110-120. Benzínek bylo taky dost, brali jsme každých 350km, cesty byly dobré, asfalt bez děr, dlouho světlo, takže cesta ubíhala rychle. Poprvé jsem se setkal také s tím, že mi nevzali Visa elektron kartu, ale s tím jsem počítal a platil jsem hotově. Jára měl karty dvě, tu druhou Maestro mu ale vzali všude. Projeli jsme vnitrozemí a od města Uleaborg dost foukalo od moře. A dost se taky ochladilo. Poprvé jsem musel zastavit, že mi byla zima… Někde za městem Kemi. Ale byl jsem asi jen prochladlý, stačilo si uvařit polévku, pojíst a hned bylo líp. A vlastně žádná pořádná zima ani nebyla, vždyť teploměr ukazoval 14°C :-) Vydali jsme se tedy dál, k našemu prvnímu velkému cíli...

Severní polární kruh
Za městem Rovaniemi jsme přijeli k Severního polárního kruhu! Celé toto místo je nepřehlédnutelné, je tu odbočka do zábavního parku Santy Clause, vesnička Santy Clause a nějaké hotely a restaurace. Vše bylo zavřené, byť bylo teprve 9 hodin (tedy 10 hodin místního času), ale to nám nevadilo, nás stejně nejvíce zajímala ta čára na zemi :-)




U čáry značící polární kruh je také turistický směrovník, kam je to jak daleko, např. do Moskvy je to kousek, jen 1366 km. Dosažení tohoto místa jsme oslavili Valašským zvykem a večeří. Ještě že jsme si vzali zimní čepice, tady byly už jen 4°C. Pocitově mi ale bylo tepleji, než předtím u Kemi. Sledovali jsme západ slunce, který by tady 21.6. teoreticky neměl skončit (pokud je v okolí rovina). Nám se slunce za stromy v dálce schovalo. No musíme jet výše na sever :-) Ještě jsme si prohlédli okolí tohoto místa, nabrali benzín, vyzvedl jsem si na benzínce nabíječku s baterkami (kterou jsem tam předtím dal) a asi o půl jedenácté jsme vyrazili dál, ukrojit další díl z naší cesty na sever.

Byť slunce zapadlo, tak bylo pořád jasno, digitální teploměr na jedné fabrice u cesty ukazoval +1°C. Asi hodinu po půlnoci jsme sjeli z cesty, projeli lesíkem na louku a postavili stan. Před spaním ještě Jára přemýšlel nad mapou, že by jsme zítra mohli dojet na Norkapp....

5.den, sobota
Už po páté mě probudil nějaký hluk, jako by něco padalo na stan... no napadlo mě co to je, ale musel jsem to vidět... a fakt! sněžilo! A to docela hustě, za chvíli bylo vše v okolí bílé. Přiznám se, že jsem trochu znervózněl, jestli se s takovou vůbec dostaneme na cestu...




Jára ale jen klidně prohodil že ať spím dál, že se ráno uvidí. OK. A taky měl pravdu, jak jsme pak vstali kolem sedmé, tak po sněhu už nebyla ani památka.

Vyrazili jsme tedy vstříc velkému cíli. Cestou jsme poprvé uviděli běhat kolem cesty soby. Byli plašší, celé stádo hned uteklo do lesa. Přijeli jsme do města Inari a brali benzín. Už jsme pro jistotu tankovali v každém městě, to bylo tak po 200 a více km, podle mapy bylo jasné, že i dál nebude hustota tak jak předtím. Dál se krajina už změnila, zvlnila a silnice se začala klikatit, chvílemi vedla lesem, pak zas kolem jezer a nebo stoupala do kopce, to byla dost změna. Také jsme přejížděli menší pohoří, směrem k Norsku, silnice tady opakovaně klesala a stoupala, jak na horské dráze, za některými horizonty byla cesta tak zahnutá dolů, že dlouho nebylo vidět, jak hluboko klesne :-)

V tomto úseku nám také začalo poprvé sněžit za jízdy. Tedy ze začátku jen jemně, ale pak s takovou silou, že jsem přestal před sebou vidět Járu, dokonce ani světlo jsem neviděl a to jsme jeli stovkou a byl ani ne 100 metrů před mnou. Zpomalil jsem, aby jsem do sebe nenarazili. Vítr vál po cestě sníh, nebylo dost vidět, tak jsem se řídil podle příkop. Taky se sníh začal lepit na plexi motorky a přilby a začal namrzat, levou rukou jsem ho z přilby odhrnoval. To celé trvalo ale jen chvíli, tak jak rychle sněhová přeháňka přišla, tak rychle zas zmizela. Sníh na motorce roztál po chvíli sám. Holt o zážitek postaráno :-)

Pohoří najednou skončilo, cesta klesala dolů do údolí, přejeli jsme most, hranici a vjeli jsme do Norska. Zastavili jsme. Slunce tu hřálo, jako by bylo aspoň o 10 stupňů tepleji :-) Pohled do mapy nám ale připomněl, že to máme na Nordkapp ještě pěkně daleko a přes další pohoří. To už ale bylo klidnější počasí. Při sjíždění do dalšího údolí se nám naskytl krásný pohled, 3 kopce za sebou, černý, zelený a bílý. Tedy černá břidlicová skála, trávou porostlý kopec a sněhem pokryté pohoří.

Údolím jsme sjeli až do města Lakslev, poprvé k severnímu ledovému oceánu. Bylo tu poměrně teplo. A také cedule ukazovaly, že Nordkapp je jen kousek, pouhých 200 km. Doplnili jsme zase pro jistotu benzín a vyrazili jsme.




Poslední úsek na Nordkapp, to byla ta nejkrásnější cesta za celý výlet, většinou se jelo po pobřeží kolem oceánu a krajina se za tu dobu několikrát úplně změnila, od zalesněné, přes suché křoviny, černé břidlicové skály až po červenou zem, tedy červený mech, který vypadal, jako by tam rostla červená tráva. A mezi tím se volně pásli sobi. Nádhera...

Do toho cesta několikrát procházela tunely, včetně toho největšího, podmořského, v kterém se člověk ocitne 212 metrů pod mořskou hladinou a opravdu má v něm člověk zvláštní pocit, nejen kvůli prudkému sklonu dolů, ale pak z toho "nekonečného" zakřivení, kdy silnice stále stoupá a stoupá vzhůru, až máte pocit, že za chvíli už povede kolmo nahoru :-)

Vyjeli jsme z tunelu, zaplatili mýtné (asi 220,-Kč, platí se v každém směru) a kolem pobřeží a přes další tunel jsme dojeli k přístavnímu městu, kde kotvila velká loď. Jeli jsme hned dál, na nejsevernější cíp ostrova, to bylo ještě asi 20km. Cesta zde vede nejdříve podél moře, kolem několika jezer a jezírek a pak vystoupá a vede přes horský masív, ze kterého bylo opět vidět moře a skalní útesy. Nakonec jsme v dálce uviděli "kouli" (asi radar) a pak druhou a to už bylo to místo, cíl všech turistů na tomto ostrově.

Nordkapp
Po zaplacení vstupného (asi 6 stovek) jsme přijeli na parkoviště, kde bylo sice jen 5 aut, ale zato několik desítek karavanů, rozestavěných po okraji parkoviště tak, aby dobře viděli na západ slunce (nebo na ne-západ). Motorkáři jsme byli na Nordkappu v tu chvíli jediní. Hned po zaparkování Jára otevřel slavnostně šampus, k oslavení nejvzdálenějšího místa, které jsme zatím dosáhli na motorkách. Prohlédli jsme si budovu na Nordkappu, ve které je nejseverněji položená pošta v Evropě, obchod, restaurace a dále má budova pár pater do země, tam jsou expozice a chodbou se jde do "kina" v podzemí, to je vyhlídkový sál, kde místo plátna je velké okno a lidé zde tak mohou v určitou dobu sledovat, jak se slunce dotkne moře a zase "odskočí". Budova nad zemí má celou severní stěnu prosklenou. Před budovou je památník z r.1878, v budově je zas vidět kámen v zemi s vrypem Japonské expedice z r.1907, po pravé straně plastiky z r.1988 vytvořené studenty z různých zemí (Tanzánie, Brasilie, Japonsko, Thaisko, Itálie, Sovětský Svaz a USA) a na nejsevernějším místě je postavený známý železný glóbus.








Všechna tato místa jsme si prošli, prohlédli, nafotili, koupili nějaké předměty na památku, no zdrželi jsme se na Nordkappu něco přes 2 hodiny. Celou dobu bylo dobře, ale než jsme pak došli k motorkám, tak začalo sněžit. Takže jsme ve sněžení odjížděli :-) Po pár kilometrech zase přestalo. Cestu nazpět jsem si více užíval, častěji zastavoval a fotil soby a nebo místa, které jsem nestihl vyfotit předtím. Počasí se ještě několikrát změnilo, ale cestou kolem moře jsme viděli, že na konci zálivu většinou svítí slunce. Tak jsme tam přijeli, k městu Lakslev a u skály stanovali. Bylo 11 večer, ale světlo jak přes den. Postavil jsem stan, dal si pivo a jak tak v tričku stojím u motorky, tak si říkám, že je docela teplo. Mrknu na teploměr a bylo 5°C… Zajímavé, už jsme se asi aklimatizovali :-)

6.den, neděle
Vstali jsme, bylo pěkně, nabrali ve městě benzín a rozjeli se zpátky do Finska. Ve městě před hranicí, Karasjok, jsme navštívili místní skanzen a podívali se, jak žili v dřívějších dobách místí lidé. Kůlny, zemljanky, oblečení z kůže, nářadí, až po hračky nebo dětskou kolíbku. U muzea byly zaparkované dvě bawora, od Belgičanů.




Přejeli jsme kousek na Finskou hranici a jeli dál stále po stejné silnici, po které jsme přijeli. Cestou jsem ještě fotil přírodu, řeky, jezera, výletní místa, soby, autobusové zastávky, které byly v této části země všechny stejné a nebo také pomník z války, prostřílený pancíř z r.1944. Také jsme zahlédli cestou teploměr, 6°C odpoledne, takže v pohodě. Hlavně že nepršelo :-)

Dál jsme přejeli přes nějaké hory, kde toho porostu bylo méně a sjeli do údolí. Navštívili jsme přírodní park Ilmakkiaapa, kde se jde přes močály po lávkách, až k vyhlídkové věži, ze které mohou návštěvníci pozorovat různé vodní ptáky.




O kus dál lemovaly cestu zase typicky červené stavení a zase jsme potkali na cestě další rodinku sobů.




Ve městě Sodankila jsme změnili směr, odbočili jsme k východní části Finska a směřovali na jih. Tentokrát nás při překročení polárního kruhu nečekala žádná vesnička Santy Clause, ani žádný zábavní park, pouze u restaurace se sněhulákem byla informační cedule (Napapiiri Artic circle). Už byl večer, tak jsme po chvíli odbočili do lesa a našli další hezké místo ke stanování. O půlnoci tu bylo světla jak přes den :-)

7.den, pondělí
Tento den jsme si dost pospali, vstali jsme až po desáté. A bylo krásně, slunce už svítilo z vysoka. Rozjeli jsme se po E63 na jih, na Kusamo, dál na Kajami a tam jsme odbočili na město Nurmesk, kde měl být někde park Keli, ale nenašli jsme ho. Naopak jsme neplánovaně navštívili snowpark Ruka, kde byly sjezdovky, plno hotelů a různé atrakce i pro období bez sněhu. Cestou dál, u Ruských hranic jsme také zahlédli rozhlednu, tedy byla to asi vojenská hláška, která nebyla moc dobře zabezpečena, tak jsme na ni vylezli. Výhled za to rozhodně stál. O kus dál bylo u jezera odpočívadlo, kde dokonce tekla teplá voda. A o kus dál jsme zas u cesty uviděli "umělecké dílo" Mlčící lidé, které by si člověk mohl lehce splést s hlukem strašáků na jedné louce :-) Nejkrásnější v tento den byla ale návštěva rozhledny Puijon torni ve městě Kuopio. Z té byl výhled přímo nádherný, neboť v okolí nebyly jenom lesy a lesy, ale také plno jezer. Město Kuopio je navíc v okolí univerzitním městem a sportovním centrem, takže v lesích poblíž rozhledny může člověk vidět různé sportoviště.




Navečer jsme to zapíchli někde za městem Rantasalmi, abychom to měli další den blízko do dalšího známého města. V lese jsme našli pěkné místo, na měkké trávě.

hrad Olavinlinna
8.den, úterý
Vstali jsme a opět svítilo slunce, paráda. Po chvíli jsme přijeli do města Savonlinna a navštívili vodní hrad Olavinlinna. Vstupné bylo asi kolem 4€. Hrad jsme si prošli a kromě masivních zdí, děl a předmětů v interiérech nás zaujalo také zastřešené pódium s hledištěm na nádvoří, kdy masivní střecha zakrývala celou plochu nádvoří. Nemohli jsme se shodnout, jestli je to přiměřená stavba na tomto hradě nebo ne.




Ještě jsme se chtěli podívat na přírodní park Pokanharju ale nenašli jsme po cestě nějaké konkrétní místo s cedulí a nějaký výhled.... asi to byla celá jezerní oblast, bez jednoho konkrétního turistického bodu. Cestou dál jsme se ještě zajeli podívat na hranici s Ruskem, odbočili jsme na ruský Svetogorsk a zajeli se podívat na přechod. Samozřejmě jen na Finskou stranu a i když tam je zákaz focení, tak jsme si jeden snímek na památku udělali. Někde dál u odpočívadla Jára zjistil, že už zbývá jen 3,5 hodiny do zavření okýnka té stejné přepravní společnosti v Helsinkách, takže jestli chceme s nimi plout další den ráno, musíme si lístky koupit ještě dnes do 19,30 hod. Tak jsme nasadili stíhací tempo a jeli už přímo na Helsinky. Ve městě jsme si to namířili přímo do centra a pomocí jednoho dotazu celkem rychle přijeli na stejný port, kde jsme se vylodili. K okýnku jsme přišli dokonce o 3/4 hodiny dříve, ale už měli zavřeno.... podle letáku z Tallinnu měli zavírat v 19,30, ale paní co zrovna odcházela, tak řekla, že to jsou staré letáky a že zavřeli již v 18,30…

Tak jsme šli k dalšímu okýnku, byla to společnost Satama, cena člověk+moto za 39€/1069,-Kč, vzali jsme to. Trajekt vyplouval už ten večer ve 21.hod. takže jsme na prohlídku města měli tak necelou hodinku, to byla nevýhoda. Z celých Helsinek jsme si tak vybrali návštěvu olympijského stadionu, protože zde v roce 1952 exceloval náš (kopřivnický) nejslavnější rodák, několikanásobný olympijský vítěz Emil Zátopek. Stadion jsme našli rychle, přímo na stadion jsme se nedostali, ale aspoň jsme si jej ve sportovním areálu obešli a vyfotili si na budově olympijské kruhy s letopočtem 1952.

Nalodili jsme se na trajekt a šli si dát jídlo na horní otevřenou palubu. Tady nás pobavil Rumunský řidič autobusu, který si z naší mapy chtěl opsat názvy měst, přes které má jet do Rumunska.... (zřejmě neměl ani na mapu). Z Helsinek jsme vypluli ve 21 a v Tallinnu byli už ve 23 hodin. Předtím nám do Finska plavba trvala 3,5 hodiny tím levnějším trajektem, teď už jen 2 hodiny. Všimli jsme si ale, že všechny trajekty plují na jih o 1/2 hodiny méně, než na sever, zřejmě mořské proudy. Jinak tato loď byla nejen rychlejší, ale také luxusnější a obsazena jen z části. Studenti a důchodci jedoucí za alko-nákupem do Estonska zde nebyli :-)

Tallinn
Vylodili jsme se v Tallinnu a přivítala nás nejen tma, ale také pořádná mlha... vidět bylo tak na 100 metrů! Nemělo cenu jet někam daleko z města, popojeli jsme jen kousek, našli takový městský park, kam v té mlze nebylo ani moc vidět. V noci sice Járu probudili lidi, co šli z hospody domů, ale nás si nevšimli, bylo to v pohodě. Spali jsme do sedmi hodin.

9.den, středa
Ráno jsme se sbalili a vyrazili do centra Tallinnu. Zaparkovali jsme u hradeb a po schodech vylezli na hradby. Prohlédli jsme si myslím celé staré historické centrum a také se z hradeb podívali na město kolem. Město nám tak trochu svými uličkami připomnělo Prahu. Také tam bylo dost turistů, většinou s průvodci.




Po prohlédnutí centra jsme se rozjeli k údajně druhému nejčastěji navštěvovanému místu Estonska, k městečku Kunda. Cestou jsme dali ještě pauzu na jídlo u jedné řeky v rekreační oblasti. Dál na Kundu bohužel mraky tvořily černou stěnu, bylo jasné, že jedeme do deště. A taky že jo. To ale ještě nebylo nejhorší, po odbočení na Kundu byla celá cesta rozestavěná, auta jezdila krokem, byl to takový hrbolatý podklad, po kterém se nedalo plynule jet ani na jedničku, tedy já jel těch asi 15km krokem :-( a Jára si to na Varaderu jen prosvištěl a pak mě dlouho čekal v Kundě, na benzínce.

Kunda a Kundí deník
Pořád pršelo, v Kundě bylo tedy pořádně mokro :-) s návštěvou centra tohoto hornického městečka jsme se tedy nezdržovali a jeli jsme hledat rovnou ceduli města na druhé straně a tzv. "Kundí deník", krabičku s deníkem se vzkazy českých cestovatelů. Najít jej nebyl vůbec žádný problém, sám bych ho raději více schoval. Prohlédli jsme si oba dva deníky, ale protože pršelo, tak jsme rychle napsali vzkaz (na vymýšlení veršů nebyl čas :-) přilepili jsme nálepku z Nordkappu, ještě jsem nafotil stránky z 2.deníku, všechno jsme to dobře dali zpátky do krabice, zabalili do igelitového pytle, zatížili kamenem a vyrazili jsme dál, ujet tomu dešti.




Další cíle v Estonsku jsme vynechali a namířili si to přímo k západnímu pobřeží, k Parnu. Cestou měli ještě jednou rozkopanou cestou, ale postupně přestalo pršet. Taky jsme vlezli do supermarketu (jako každý den) a poprvé si všimli té výrazné změny, totiž že cestou od severu k jihu jsou ženské čím dál hezčí ;-)

Dál jsem jeli opět po cestě kolem pobřeží, stejně jako na sever. Vjeli jsme do Lotyšska a předjeli dva plně naložené cyklisty se slovenskou vlaječkou a tak jsme se dali do řeči. Také se vraceli směrem ke konci své cesty, cestovali celkem 2 týdny a během toho chtěli po Pobaltských republikách ujet 1200km. A dokonce jeli také z města Kunda, ale o deníku nic nevěděli, nezapsali se.

Jak jsme se blížili k Rize, tak jsme někde u Saulkrasti sjeli na starou cestu k pobřeží, tady byla to spíš taková rekreační zóna. A i když bylo teprve kolem osmé, tak jsme už hledali místo pro stanování. Našli jsme jej celkem rychle. Povečeřeli jsme, popíjeli pivo a sledovali pěkný západ slunce. Jo a taky jsem poprvé za celý výlet vlezl do moře.




Hora Křížů
10.den, čtvrtek
Ráno nás přivítalo slunce. Vyrazili jsme do Litvy, směrem Šiauliai první zastávka byla u Hory Křížů [Kryžiu kalnas]. Odbočku jsme na té dlouhé rovině málem prošvihli. Na parkovišti byla většina autobusů z Polska, pak stánky a u nich začínaly ty kříže. Tedy tisíce křížů postavených na dvojitém pahorku, u řady z nich byly i vzkazy, věnování, nebo jen cedulky, od koho pocházejí. Z různých zemí. Opravdu fascinující místo.




První kříže zde byly postaveny již v 1.polovině 19.stolení a v minulém režimu bylo toto poutní místo věřících trnem v oku Sovětské moci a ta nechala toto místo několikrát zničit buldozery, ale vždy to bylo zbytečné, lidé zde kříže vždy znovu a znovu postavili.

Kurská kosa
Jako další místo k navštívení jsme si vybrali Kurskou kosu [Kuršiu nerija, jednoduše Neringa]. Přijeli jsme do města Klaipeda, bez problému našli trajekt, ten jezdil každou chvilku, zaplatili 18LTL/140Kč a během chvíle jsme byli na protějším břehu. Nejdříve jsme si zajeli na druhou stranu, k moři. Po schodech jsme vylezli na písečnou dunu a pak se před námi objevila nekonečná písečná pláž, opravdu pěkné místo, prý krásnější než na Malorce...

Plavání jsme nechali na později a rozjeli se po Kurské kose na jih. Po chvilce překvapení, mýtnice - platba myslím za vjezd do parku (20LTL/156Kč). Cestou po Kose jsme si prohlédli jednu rybářskou vesničku se sochami z rákosí. A pak tu nejznámější, co je na jihu Litevské části, Nida. Staré dřevěné malované chaloupky, střechy z rákosů, přístav. A také plno turistů.




Na hlavní silnici jsme také zahlídli směrovník, do Kaliningradu v ruské části to je jen 86km (škoda že s tím ruským vízem toho tolik nadělají). Pak jsme se vrátili na pláž na severu Kosy a skočil jsem do moře.

Cestou nazpět jedno příjemné překvapení, za trajekt zpátky na pevninu se už neplatí, ta cena tedy byla za oba dva směry. Projeli jsme si centrum Klaipedy, stavili se do supermarketu (teorie severu a jihu se nám opět potvrdila :-) a rozjeli se směrem na východ. Asi po 30km jsme sjeli z dálnice a zapíchli to u lesa.

11.den, pátek
Ráno jsme vstali a... mrholilo. No nic, aspoň většina dnů byla bez deště, takže teď nás to, kousek od domova, už nerozháže :-) Tak jsme se sbalili a vyrazili. Dnes jsme chtěli navštívit vodní hrad Trakai. Pro přesun na východ se přímo nabízí dálnice, takže trochu nuda... Zpestřením tak byl pěkný park u jednoho odpočívadla a jak jsme z dálnice sjeli před Vilniusem a odbočili k Trakai-i, tak dálnici vystřídala pěkná silnice s hravými zatáčkami, takže jsme si hned zpravili chuť :-)

hrad Trakai
Červený ostrovní hrad Trakai a přilehlé městečko je nejvíce navštěvované místo v Litvě. Našli jsme místo na zaparkování, asi 0,5km od lávky k hradu. Cestou nám dřevěnice připomněly tak trochu náš Štramberk. Všude bylo plno lidí, jak na Václaváků. Místní nabízeli zboží ve stánkách, nebo plavbu v loďkách (prostě byznys, placení parkoviště, placené wc, placené všechno). Po dvou lávkách jsme přišli k hradu, k pokladně a zjistili, že neberou ani eura a ani karty, jen místní měnu. Zpátky se nám nechtělo, naštěstí jsme ale eura směnili s jedním polákem, který pohotově vytáhl z tašky velkou kalkulačku, aby přepočítal kurs (holt poláci=obchodníci se nezapřou :-) ).

Hrad je pěkný a rozhodně stojí za návštěvu. K projití je přístupných hodně místností jak zadní, vyšší části hradu, tak i přední boční části. A hlavně v místnostech je hodně expozic, hodně výstav z historie hradu a okolí, např. mince z různých období, kůže zvířat, dobové fajky, dobové nádobí, 3D obraz jednoho z panovníků, nebo počítačová simulace jak hrad vypadal v jednotlivých stoletích, atd. atd.




Po prohlídce hradu jsme se vydali na závěrečnou trasu našeho výletů, směrem domů. Cestou nám ještě sprchlo, ale čím víc se po tolika dnech člověk blíží k domovu, tím míň to vadí :-) Déšť netrval dlouho, do Polska jsme vjeli už za sucha a o něco později nás překvapilo citelné oteplení, přesto že už bylo po šesté hodině v předvečer. Asi tu měli celý den krásně a zem byla vyhřátá. Jeli jsme ještě asi do devíti, směrem k Waršawě a pak odbočili do lesa a u pole si postavili stan. Kolem ještě projeli zemědělci, celá rodina v traktoru, dcera řídila, otec nás rukou pozdravil, takže pohoda.

12.den, sobota
Tak tento den to byl už jenom dojezd domů. Rozjeli jsme se, asi po 100km dorazili do Waršawy, všechno v pohodě. Pak ale začalo pršet, tedy pořádně lít a taky se o dost ochladilo. Někde před Katowicemi přestalo a od Bielsko-Bialej jsme se blížili k naším hranicí za sluníčka a za tepla..... a po třetí hodině jsme překročili hranici.
A po čtvrté přijeli do Kopřivnice. Náš výlet byl u konce. (a nastal čas přemýšlet, kam vyrazit příště ;-)




Závěrem
Parádní výlet. Samozřejmě že by bylo lepší mít na výlet na Nordkapp aspoň 3-4 týdny a jednou cestou to vzít přes Švédsko a celé Norsko, souhlasím. My jsme ale jeli tak, jak nám to čas a okolnosti dovolily. A nelituji toho. Zase jsme třeba zažili to sněžení za jízdy ;-)

Náklady:
Celkem jsem během výletu utratil 15.798,-Kč
Z toho 8670,-Kč placeno kartou, zbytek hotově v eurech.
(částka je za vše: benzín, jídlo, trajekty, vstupy, dárky)
Kolik z celkové částky padlo na benzín nevím.
Varadero tankovalo vždy tak o litr na 100km více.
Celkem jsme ujeli 7186 km.


1.fotoalbum: cesta na Nordkapp

2.fotoalbum: cesta zpátky a řada navštívených míst

3.fotoalbum: Kunda a Kundodeník









úvod, aktuální akce | starší akce | my a naše stroje | trasy, cestování | počasí | www

počítadlo návštěv , stránka změněna: , webmaster


WebZdarma.cz